(Reportáž z deníku Dobrý den - 20. září
2005)
Hudčekóza! Ještě letos na jaře neznámý pojem, dnes slovo, které ve
spojení se zpěvákem Michalem Hudčekem zná v republice kdekdo. Skloňují ho
zejména lékaři v psychiatrických ambulancích, kde končí pacientky
s třetím stupněm onemocnění.
„Kdybych použil terminologii
hasičů, řekl bych, že hladina hudčekózy na českých tocích dosáhla už prvního a
v některých oblastech dokonce druhého povodňového stupně a pořád stoupá.
Jestli to tak půjde dál, máme tady záplavy,“ uvedl pro náš
deník předseda České asociace psychiatrů. Upozornil, že počet případů roste
geometrickou řadou v souvislosti s tím, že Michal Hudček začal
v srpnu a září koncertovat po republice.
Protestní petici podali občané pražských
Bohnic, kde zpěvák bydlí. Místními ulicemi totiž bloudí ženy v nejhorším
stádiu hudčekózy, některé táboří na veřejných plochách a odmítají se vrátit
domů. Také v místní psychiatrické léčebně začíná být napjatá situace.
Chybějí lůžka a personál je přetížen.
Právě sem totiž vozí záchranáři ženy, které hudčekóze psychicky zcela podlehly.
Objevily
se názory, že za epidemii nesou částečnou odpovědnost porotci soutěže
SuperStar, v níž Michal Hudček skončil na čtvrtém místě. Právě ti totiž
rozhodli o jeho postupu do semifinále, v němž vystoupil z anonymity a
písní Save Me poslal nákazu do světa. Jak reagují na vývoj epidemie čtyři
členové poroty?
„Proboha, dejte mi s tím Hudčekem už
pokoj!“ neudržel nervy na uzdě Eduard Klezla a před tím, než praštil
sluchátkem, prohlásil: „Já vím, že jsem mu v semifinále řekl, že je
velice nadějný zpěvák, ale pak jsem udělal všechno, abych tu chybu napravil!
Kdybych tušil, co vypukne, dusil bych ho ještě mnohem víc! Nepustit do
semifinále! To by byla prevence!“
Michal Horáček bere situaci s nadhledem: „Víte, co je to bacil
mužnosti? Zkřížený s hlasem od pánaboha a říznutý osobním kouzlem, to
prostě nemohlo jinak skončit. Já si ale stejně myslím, že Michal kolem sebe dál
šíří dobré vlny.“
„Já nestačím
zírat, pane redaktore!“ zvolal Ondřej Soukup. „V soutěži
jsem Michalovi vytýkal nevýraznou barvu hlasu, tak teď se teda vybarvil! Když
jste volal minule, myslel jsem, že si ze mě děláte srandu. Teď mě humor přešel!
Hudčekův plakát visí už i u nás doma!“
Gabriela Osvaldová byla stručná: „No
comment. Jsem taky ženská.“
Po dvou
měsících od zveřejnění první reportáže o nemoci se našemu deníku konečně
podařilo získat alespoň velmi stručné vyjádření zdroje nákazy. „O hudčekóze
jsem četl, je to vtipné, moc se mi to líbilo,“ řekl Hudček severočeské
zpravodajce našeho listu.
Jeho vyjádření
rozběsnilo hlavního hygienika České republiky. „V republice řádí
epidemie, kterou vyvolal, a jemu to připadá vtipné! To snad není pravda!“
křičel šéf hygieny na tiskové konferenci v Praze. Podle dobře
informovaných zdrojů zvažuje tak nepopulární krok, jako je zákaz veřejných
vystoupení pro Michala Hudčeka a také zabavení materiálu pro chystané cédéčko.
„Přikazujeme kdekomu kdeco, tak proč
nezakázat zpěv? Vždyť Hudček je svému okolí nebezpečný! Na ten svůj obličej by
měl mít zbrojní pas!“ nechal se hygienik slyšet v kuloárech svého
úřadu. Informace ovšem pronikly na veřejnost a zvedla se vlna protestů.
Na zpěvákovu
obranu se radikálně postavil zejména klub ROH (Radostné odbory Hudýsků), který
funguje od července. „My máme hudčekózu všechny a žijeme s ní docela
příjemně. Prostě posloucháme jeho písničky a objíždíme koncerty. Co je na tom
špatného?“ uvedla jedna členka moravské základny ROH. Dodala, že v
případě zákazu zorganizuje klub demonstrace ve všech krajských městech.
O tom, že
situaci nelze podceňovat, však svědčí nedávný incident v pražském
metru. Asi pětatřicetiletá žena
s hudčekózou druhého stupně měla tu smůlu, že ve stejném vozu metra
cestoval i její idol. Organismus tak velký nápor nemoci nezvládl a žena
v bezvědomí klesla k zemi. Ve stanici Kačerov ji cestující vynesli
z vagonu a zavolali záchranku. Podle očitých svědků měla další akce tento
průběh:
Nad ženou,
která se právě probrala, se sklonil lékař a ptá se: „Co se vám stalo, madam?
Nejste těhotná?“
„To ne, pane
doktore,“ chraptí žena z nosítek. „Jen jsem zahlédla jednoho
mladíka v červeném tričku a teniskách, co pěkně zpívá.“
Lékař si
významně poklepal na čelo: „Dámo, vy patříte do Bohnic!“
„Já vím, pane
doktore, ale jak vy víte, že on tam bydlí???!“
(annah)
Deník
Dobrý den otiskl 20. září 2005 také anketu, v níž oslovil postižené ženy a
dívky s otázkou: „Jak se vám žije s hudčekózou?“
D.V., 13 let:
Mám hudčekózu jak vyšitou. Nevíte, není to smrtelné?
R.F. 16 let:
Sežrala bych Michala i s televizí. Že nejsem sama? Epidemie? Nic o tom
nevím, já nečtu noviny.
H.N., 20 let:
S hudčekózou na věčné časy! Imunita v háji, z toho se teda už
nedostanu!
M.N.,
27 let: Že já na ten koncert chodila! Jsem úplně vyřízená! Navrhuji, aby na
každé vstupence na Hudčekův koncert bylo varování ministra zdravotnictví! Něco
takového, jak bývá na cigaretách!
K.R.,
37 let: Ten člověk nám doma ještě chyběl! Moje dcera se přestala učit a celé
hodiny čučí na Hudčekův plakát na zdi. Včera jsem se přistihla, že jí už deset
minut zírám přes rameno!
D.T., 42
let: Nedávno jsem šla na chatě sekat
trávu. Vytáhla jsem rádio ven a pustila kazetu s Michalem. Teď tak
bezradně koukám na sekačku a na rádio, že ho vlastně přes ten rachot neuslyším.
Neuvěříte, pane redaktore, jak jsem to vyřešila! Sekačku jsem uklidila, vytáhla
srp a pěkně v klidu, ať Michala slyším, pokosila velký kus trávníku. Trvalo mi
to dvakrát déle a ruka mě bolí ještě teď. A vypadá to hrozně, protože se srpem
fakt neumím…
Z.S., 29 let:
Pomoooc!!!!!!!!