Michal Hudček: Jako král jsem se nikdy necítil

(rozhovor, který Michal poskytl deníku Dobrý den v průběhu svého listopadového turné s Michalem Davidem)

DD: Jaké máš dojmy z turné Michala Davida, kde teď zpíváš jako host?

MH: Beru to jako zajímavou příležitost. Mám z toho dobrý pocit. Lidi mě berou, i když vlastně přišli především na Davida. Před šesti lety jsme mu s mou tehdejší kapelou Slang hráli doprovod na turné Vesmírná Radegast Show Michala Davida. Hledal tehdy mladou kapelu, náš bubeník se s ním znal. Michal se přišel na nás podívat a vybral si nás. Bylo mi dvacet, když jsem s ním jel jako druhý klávesista a zpíval jsem mu vokály. Pamatoval si mě, a když ho po SuperStar BMG oslovilo, ať si vybere někoho z první pětky, koho by chtěl produkovat, vybral si mě. Je hlavní producent mé desky a pozval mě na své turné.

DD: Vysílání Zvláštních zpráv se blíží. Představ své debutové album těm, kdo na desku už netrpělivě čekají.

MH: Je tam čtrnáct písniček, k sedmi jsem napsal hudbu, nebo jsem jejím spoluautorem. Holka zlobivá a Závrať, to jsou skladby převzaté z banky Sony Music BMG, jsou to česky otextované skladby zahraničních autorů. Pak je moje starší písnička Mám tělo tvý a Zvláštní zprávy, což je nová česká verze mé starší skladby Roses s textem Lou Fanánka Hagena. Následuje zase moje starší písnička Ready for Love. Skladbu Kalendář dospělých napsal Luboš Lauterbach, který má pseudonym Lauter von Bach. Luboš je taky vedle Michala Davida druhým producentem desky. Známe se léta, já jsem u něj začínal ve studiu. Dej mi křídla, to je taková kuriozita: hudbu napsal klávesista v mé nové kapele Vision, který se jmenuje Michal David. Aby se odlišil od zpěváka stejného jména, který mi taky na desku napsal jednu písničku, jmenuje se na desce Michal B. David. B jako born, čili rozený David. Napsal pro mě taky písničku Nečekám zázrak. Další písničku Bude líp jsme dělali spolu. Žárlím je úplně nová věc, kterou jsem napsal s Martinem Simandlem. Braňme lásku láskou napsal Michal David, Vision je moje starší písnička a Dreaming of summer je balada od mého kamaráda Vítka Zeleného. Tím to končí, a pak je jako bonus nová verze Roses.

DD: Fotografie na obalu desky nabízí jen část tvého obličeje. Co když tě lidi, kteří si album nejdou cíleně koupit, nepoznají?

MH: Postupně vznikly dvě verze přebalu. Původně tam měla být stejná fotografie jako na podpisový kartě, ale podobně vypadají skoro všechny debutový desky lidí ze SuperStar i z první řady soutěže. Chtěli jsme obal odlišit od ostatních. Všichni jsou na fotkách v tričku, já v pruhovaným obleku. Kdosi mi říkal, že obal v podobným stylu má na desce Robie Williams. (On si zatím netrouf být celej! vtipkuje do toho Michalův manažer)

DD: Sleduješ debutová alba svých soupeřů ze SuperStar?

MH: Celý alba jsem ještě neslyšel, jenom singly Vlasty Horvátha a Petra Bendeho. Obojí se mi líbí, ale bližší je mi Petrova písnička Anděl perutí mách. Ale Vlastova je taky zajímavá. Slyšel jsem i chválu na album Míši Noskové. Prý dost překvapila, je to prý moc hezký. Byl jsem i na křtu alba Janiky Kolářové, ale přijel jsem pozdě, protože jsem předtím zpíval na charitativní akci Modré dny ve Žďáru, takže písničky jsem neslyšel.

DD: Tvoje starší skladby znají tvoji fandové z promonahrávky No. 3307. Jak vznikla?

MH: Natočení toho cédéčka s pěti vlastními nebo převzatými skladbami v profesionálním studiu byla v roce 2004 cena za výhru v soutěži Co Oskar, to muzikant. Dal jsme desce název podle svého čísla v konkurzu v první řadě SuperStar, kde jsem vypadl hned na začátku. Sranda byla, že se to točilo zrovna ve studiu Vintage v Průhonicích, kde jsem předtím pracoval. Přišel jsem tam a říkám klukům: čau, tak jsem tady s tou výhrou. Ve stejném studiu se teď natáčela i část novýho alba. Kdesi psali, že to promocédéčko bylo propadákem na trhu, což je úplný nesmysl. Na běžném trhu se album No. 3307 vůbec neobjevilo, bylo vydaný jako příbal k Look magazínu. Časopis si koupilo deset tisíc lidí, kdyby se to bralo podle počtu kusů, tak to album mohlo kandidovat na zlatou desku (směje se).

DD: Jak vidíš svou budoucnost v hudební branži?

MH: Pořád jsem vlastně na začátku. Byl bych šťastnej, kdyby to vyšlo, ale je to nevyzpytatelný, je to sázka do loterie – nahoru, nebo dolů. A lidi mají už zase jiný idoly z nových reality show. Odpadly nám asi čtyři koncerty, protože si tam místo mě pozvali Vyvolený. Vyjde je to levněji. Uvidíme. Když se deska bude líbit, tak to pomůže. Těch vystoupení by potom už mohlo být víc.

DD: Máš nějaký nepříjemný zážitek od doby, kdy skončila SuperStar - kromě toho, že tě pronásledovaly bulvární noviny?

MH: Stalo se mi jednou, že mi nějaký kluk při koncertu hodil ze šesti metrů na hlavu flašku od piva. Byl naštvanej, že jsem se podepsal jeho holce. Ale jinak dobrý, zážitky z koncertů byly vesměs příjemný.

DD: Po kom jsi zdědil hudební talent?

MH: Zjistil jsem poměrně nedávno, že táta má absolutní sluch. Já ho vlastně nikdy pořádně neslyšel zpívat, ale známí říkali, že zamlada zpíval i druhý hlasy. Můj děda z máminy strany byl Moravák a prý taky strašně hezky zpíval, takže odtud asi.

DD: Pamatuješ se na první potlesk?

MH: Asi nebyl první, ale tu vzpomínku mám hodně živou: Na ZUŠ jsem se učil hrát na harmoniku a hlásil jsme se na konzervatoř. Podmínkou přijetí bylo, že musím alespoň trochu hrát na klavír. Tak jsem se domluvil s ředitelem základky a on mi půjčoval třídu, kde bylo piano. O víkendu jsme se tam vkrádali s kamarádem oknem, bylo to ve druhým patře. On hrál na kytaru a skládali jsme písničky. Jednou jsme hráli a najednou se zdola ozval mohutnej potlesk. Pod oknem seděli basketbalisti, kteří nechali hry a šli si nás poslechnout. To bylo moc dobrý.

DD: Máš staršího bratra – ten taky zpívá?

MH: Brácha je hluchý jak poleno, ten i píská falešně. On má ale jiného otce, máme jen společnou mámu. Zase je strašně šikovnej, je to uměleckej zámečník.

DD: Vracíš se někdy k soutěži SuperStar, pouštíš si nahrávky finálových kol?

MH: Párkrát jsem si to pustil. Docela mě překvapilo, jak mě sejmuli za toho Muka - za písničku Když někoho máš. Taky mi připadalo divný, když hodnotili text písničky, a ne to, jak ji zpívám. To mě dost naštvalo. Myslím skladbu Zejtra mám od skupiny Ready Kirchen. Já jsem vždycky v nabídce hledal to, co je nosný. Ty výběry byly fakt někdy šílený, byly tam dokonce i duety, a kdo první řek, tak ji měl – tu dobrou písničku. Nebo ty neustálé připomínky poroty k mému vibrátu. Prostě já tak zpívám, je to můj hlas. Taky nevím, jestli to měla být od Ondřeje Soukupa sranda, když jsem v předposledním kole kvůli zranění musel při zpěvu sedět, a on se ptal, co to znamená, ta židle, a říkal, co to je pro rockera zlomený kotník.

DD: To měl být určitě vtip, černý humor.

MH: Asi jo, ale on se vůbec nesmál. Některým lidem to jako vtip nepřipadalo. Jinak ale porota byla dobrá.

DD: Kdybys měl popsat svou povahu několika větami, jak by to znělo?

MH: Většinou jsem kliďas. To už musí být, když se naštvu, ale pak to zase stojí zato. Ale dlouho to trvá, všechno se snažím vyřešit. Taky jsem roztržitej, zapomínám. Žádnej darebák jsme asi nikdy nebyl. Ale dělal jsem zas jiný věci. Ve čtyřech letech jsem klidně odjel se starším, asi desetiletým klukem autobusem pryč od domu a vrátil jsem se v půl deváté večer. Máma už volala na policii, strašně mě pak seřezala, když jsem přišel. Já to nechápal, říkal jsem si, že může bejt ráda, že jsem se vrátil zpátky. Přesně si pamatuju, jak ty schůdky do autobusu byly hrozně vysoký, že jsem do nich nemoh vylézt. Prolézali jsme s tím klukem vagony na nádraží, motali se tam tenkrát takový divný lidi.

DD: Je něco, co děláš hodně nerad?

MH: Nerad uklízím, jsem bordelář, ale takovej ten systematickej. Když mi máma v pokoji občas uklidila, tak jsem byl úplně hotovej, protože jsem nemoh nic najít. Naopak rád hraju tenis a v poslední době taky bowling.

DD: Před SuperStar jsi zhubl přes dvacet kilo. Držíš teď nějakou zvláštní dietu, abys zase nepřibral? V reálu vypadáš podstatně štíhlejší než třeba na začátku září v televizním pořadu SuperDuety.

MH: Televizní obrazovka přidává na vzhledu až sedm kilo. Já teď vážím o dvě kila víc než na jaře, mám 78 kilo. Snažím se jíst rozumně, to je všechno, žádnou speciální dietu nedržím.

DD: Měl jsi letos nějakou dovolenou?

MH: S mým manažerem jsme byli pár dní v Chorvatsku. Bylo to špatný. První den krásně, řekl jsem: půjdeme se vykoupat až zítra, večer se zatáhlo a pět dní pak pršelo, bylo čtrnáct stupňů. Tak jsme hráli karty.

DD: Abys svým příznivcům nepřipadal tak dokonalý, prozraď na sebe něco! Nějakou úchylku…

MH: Co bych tak řek? Na mě není nic divnýho ani zvláštního. Teda mám drobnou úchylku – žmoulám všechno, k čemu sednu. Třeba se dívám na televizi a takhle jedu (ukazuje, jak v prstech roluje cíp ubrusu). To mám odmalička, toho se nemůžu zbavit. Taky se pořád drbu ve vlasech a ještě si lámu prsty (předvede, ozve se hlasité praskání).

DD: Jak se ti líbí webové stránky, které dělají tvoji příznivci?

MH: Stránky www.michalhudcek.wz.cz, které dělá Dominika, se mi moc líbí. Je neuvěřitelné, jak je šikovná. Je skvělá.

DD: Tvoji fandové ti udělili královský titul Michal I. Hudček. Cítil ses někdy jako král?

MH: Možná když jsem dokončil úspěšně konzervatoř (směje se). Ne, to ne. Jako král jsem se nikdy necítil, ale krásný pocit byl, když mi porotce Michal Horáček v semifinále SuperStar řekl, že česká muzika potřebuje takový lidi, jako jsem já.

DD. Víš vůbec, jak se jmenuje tvoje království?

MH: Hudčekovo? Ne. To ne. Hudýskovo? Já jsme to zapomněl…Nebo Hudyland? Ten název v textu o království určitě byl.

(Jmenuje se Hudýskov, napovídá Michalovi jeho manažer)

DD. Asi uděláme malý test. Víš, co znamená zkratka ROH?

MH: Vím, to je ten klub rekreantek. To je hodně dobrý. To je od pana Soukupa, že jo? V jednom kole soutěže to použil. On měl dobrý hlody.

DD: Takže nevíš, co písmenka zkratky znamenají...

MH: (usilovně přemýšlí) Já vím, že jsem to četl v těch textech, co mi dali lidi z fanklubu. Nemůžu si vzpomenout. Jak je to teda správně?

DD: Radostné odbory Hudýsků.

MH: Jo. Jasně! Radostné odbory Hudýsků!

DD: Víš, co je to hudysťák?

MH: Něco jako záchvat?

DD: Vypadá to, že písemnosti dodané fanklubem ROH jsi moc nečetl.

MH: Četl, ale asi ještě ne všechno.

DD: Co je to hudčekóza, taky nevíš?

MH: To teda vím. To bylo hodně dobrý, ta reportáž o epidemii hudčekózy. Už dlouho mě nic tak nepobavilo.

DD: Máš nějaký vzkaz pro své fandy?

MH: Ať mě mají rádi dál, že je mám taky rád. Musím se konečně víc věnovat internetu, chodit občas na fórum a psát si s nimi.

(annah)

V Y S V Ě T L I V K Y:

DD: deník Dobrý den. Deník je fiktivní (vychází pouze příležitostně na webu www.michalhudcek.wz.cz), ale rozhovor je skutečný.

MH: Michal Hudček

ROH: Michalův fanklub Radostné odbory Hudýsků, založený letos v červenci. Název je odvozen z výroku porotce SuperStar Ondřeje Soukupa, který ve swingovém kole prohlásil, že na svůj výkon v písni Everybody Love Somebody by Michal sbalil i rekreantky ROH. To byly za totality povinné odbory - Revoluční odborové hnutí - pořádající mimo jiné i rekreace. ROH má hlavní základnu na webových stránkách www.superstar2005.nova.cz.

Hudysťák: druh absťáku, kterým trpí Michalovi fandové, když si dlouho nemůžou pustit jeho nahrávky anebo vidět jeho živé vystoupení.

Hudčekóza: viz. www.michalhudcek.wz.cz, kategorie Extra